NIC zdůrazňuji NIC nebudete kopírovat! Jestli se to ke mě někdy dostane, tak si vás dám k obědu! 6 až deset let jím k snídani, 10 až 18 jím k obědu, 18 a víš jím k večeři! Pochopili? Takže, s příjmáním reklam končím!!! Přišla jsem totiž na to, že i když vám sem hodím příslušnou rubriku, tak to většina z vás stejně používat nebude. Takže ode dneška: 22. srpna 2011 tady rubrika Smeťák nebude. Což pochopitelně znamená- žádné reklamy, otázky na formspring.me. Jinak cituji Tabithu: REKLAMY IGNORUJI, SPAMERY ŽERU K SNÍDANI, SB NEPŘÍJMÁM (má poznámka- sb příjmám pouze po mailu, nebo zprávě autorovi, ok?), POKUD JE TO NUTNÉ BLOKUJU.NEHLASUJI ANI SE NEZÚČASTŇUJI ŽÁDNÝCH SOUTĚŽÍ, KRITIKU PŘIJMÁM RÁDA POKUD MÁ HLAVU A PATU.BUĎTE VÍTÁNI V MÉM ŠÍLENÉM SVĚTĚ......

Sestry a jiné pohromy 01 A pak že starší sourozenci nejsou idioti xD

2. srpna 2011 v 12:00 | Kirin MiraiRingo Suisei Shirayuki |  Sestry a jiné pohromy
Jedna seriovka od FMA. Napadlo mě to při hlídání bratránka, kdy jsem si trochu zdřímla a on mi mezi tím stihl vyškubat půlku vlasů, které byly v jeho dosahu (nebylo jich moc, ale je normální abych se nevzbudila?! :D). Nakonec to dopadlo dobře, valsy dorostli, bratříček je už od té doby nechal na pokoji a já začala zase psát dokonalou patlaninu. :D Nelekejte se, není to nic závratného :D

Byl to jako obvykle normální den jako každý jiný. Ale jakmile jste vstoupili do kanceláří, ucítili jste, že je něco špatně. A i já jsem dnes měla takový pocit. Jakožto mladá plukovnice, která se v této funkci teprve otužovala, jsem byla tady teprve krátce, ale stejně jsem cítila, že dnešek nebude jako ty ostatní. Netušila jsem, proč jsou všichni tak strašně zaražení, ale neodvážila jsem se ptát. Pokud se bude něco dít, určitě mě na to někdo upozorní. V to jsem doufala. Zpozorněla jsem, když na mě zavolal podrážděný hlas plukovníka Mustanga:
"Plukovnice, prosím připravte se na zvláštní návštěvu" znělo to poněkud zničeně, takže člověk nemusel být psycholog na to, aby odhadl, že se nikdo v této kanceláři na návštěvu netěší.
"A smím vědět, kdo nás poctí návštěvou?" zeptala jsem se poněkud formálně.
"Má sestra" odvětil sklesle plukovník, já jsem jen pokynula. Netušila jsem, co je plukovníkova sestra zač, ale rozhodně lezla všem v této místnosti na nervy.
Zbytek dne proběhl celkem poklidně, já jsem se probírala spousty papírů a přitom přemýšlela o tom, kdo je vlastně ta plukovníkova sestra, a co provedla, že ji tady nikdo nevidí zrovna rád? Později jsem se dozvěděla, že plukovníkova sestra by měla přijet navečer a pravděpodobně by se měla zdržet týden. Bylo vidět, že tím jak se tu dlouho plukovníkova sestra zdrží nebyl nikdo nadšený. Plukovník začal rozdávat celému osazenstvu kanceláře rozkazy, aby návštěva jeho sestry dopadla bez jakýchkoliv incidentů a mne pečlivě vysvětlil, jak se mám k jeho sestře chovat. Tvrdil, že jeho sestra je poněkud lehkovážná a snadno se dostává do potíží, nemluvě o tom, co se stalo minule, ale o tom se odmítl zmínit. Pověřil mě hlídáním jeho sestry, protože prý nikdo jiný nemá volno, ale podle mě to bylo pro to, protože kdybych ji nehlídala já, musel by on a to se mu podle všeho nechtělo. Mohla jsem si leda tak povzdechnout. Ačkoliv to byl důstojník na stejné úrovni, já ho musela poslechnout, protože jsem byla u nich nováček.
V podvečer přijela tak dlouho očekávaná návštěva. Jak plukovník Mustang řekl, máme se chovat jako bychom ji to viděli rádi a ať nikoho nenapadne si stěžovat, přeci známe jeho sestru, ale nevypadalo to, že by někdo měl chuť tohle dělat, ale rozkaz je rozkaz.
Když plukovníkova sestra vystoupila z vozu, já jsem si začínala říkat, že tohle přeci nemůže být jeho sestra. Ti dva byli rozdílní snad ve všech směrech, nemluvě o tom, že ona byla mladší, ale udivilo mne, že ona byla vyšší a zkušenější než on. Nosila na své uniformě odznáček s hodně vysokou hodností a to nejspíš plukovníka na ní štvalo nejvíce. Nedivila jsem se mu. Taky by mě štvalo, kdyby můj mladší sourozenec na tom byl v armádě líp, než já. Nad touhle myšlenkou jsem se musela ušklíbnout, sice všem navykládal, že ona je starší než on, ale byla to snadno prokouknutelná lež. Protože jsem se o plukovníkově sestře chtěla dozvědět co nejvíce, tak jsem šla těsně před jejím příjezdem do kartotéky a našla si tam kartu plukovníka a na jména ve spojitosti s ním. Jeho sestru jsem našla ku podivu snadno a málem jsem se sesypala smíchy. Ona byla o 6 let mladší, než on a má o dost vyšší hodnost, než on. A to její jméno: Abiru Abenaki. Krásné jméno. Ano, ti dva nemohou být víc odlišní, snad jen vlasy a barvou očí jsou si podobní, jinak bych ty dva nikdy netypovala na sourozence.
"Ahoj bratře" přerušila Abiru moje přemítání a na plukovníka mrkla.
"Zdravím tě sestro."
"Přišel ti doufám můj dopis."
"Jistě."
"S touto slečnou se pravděpodobně ještě neznáš. Jmenuje se Hana Hagane a má tě na starosti, tak se snaž jí nenadělat moc problémů a doufám, že sis z minule vzala ponaučení."
"Ale bratříčku, děláš, jako by ses o mě musel v mém věku starat" řekla Abiru a škodolibě se usmála. Moc dobře věděla, že před svými muži nemůže začínat všechny ty dlouhé proslovy o tom, že on je starší, a proto se o ni musí starat, protože by se všichni dozvěděli, že Abiru je mladší než on. Ještě nikdy jsem neviděla, že by někdo kromě hlavního velitele mohl dostat Mustanga tak snadno do šachu, ale jí to podle všeho šlo naprosto vítečně a ani se nemusela moc snažit. Mustang se jenom zle zakřenil, ale pokračoval dále:
"Je mou povinností si pohlídat, aby se ti tu nic nestalo, protože tady tomu velím já a měl bych z toho problémy, prosím nevykládej si to nějak špatně, ano?"
"Když myslíš" pokrčila rameny. Mustang si podle všeho oddechl, že jeho sestra už nechce nadále pokračovat v konverzaci a pokynul mi, abych se připojila k brigádní generálce. Ano takovou měla hodnost, ale rozhodně nevypadala jako předchozí brigádní generálové. Oni byli chlapi jako hora a ještě se nikdy v historii státních alchymistů nestalo, že by brigádní generál byla žena. Ale bylo nutno uznat, že když už je jednou brigádní generál, tak musí něco umět, i když je žena.
Po té, co jsme se alespoň trochu vzdálili od Mustangova doslechu, tak začala nadávat, jako dlaždič. No, na to, že je to žena, tak nadává celkem obstojně. Abiru hodně nadávala na svého bratra, ti dva se nejspíš zrovna dvakrát rádi nemají. Nad tímhle jsem se musela ušklíbnout. Kdybych mohla, taky bych občas vypustila nějaké to sprosté slovíčko.
".....no, se svým bratrem se pravděpodobně nikdy nesmířím, ale s tím nic nenadělám"
"Váš starší bratr vám musí lézt na nervy, že?"
"Co jsi to řekla?" zeptala se s údivem v obličeji.
"Že vám váš starší bratr musí lézt na nervy."
"Tys řekla "starší"?"
"Ano, je to pravda, ne?"
"Jaks na to přišla?"
"Protože mi vás dali na starost, tak jsem si procházela vaše spisy a zjistila jsem, že jste o 6 let mladší, než váš bratr. Plukovník má štěstí, že kromě mě to ještě nikoho nenapadlo"
"Aha, tak už to tajemství znáš" poznamenala a zasmála se tomu "můj bratr to strašně úzkostlivě tají, protože se bojí, že by se mu vysmáli."
"Já si myslím, že by měl ostatním důvěřovat. Určitě by se tomu zasmáli, ale nemyslím, že je to bůhví jaká ostuda."
"Taky mu to říkám, ale od té války v Ishbalu se strašně změnil. Úplně ostatním přestal důvěřovat a izoloval se od okolí. Možná, že z něj občas sršej blesky, ale je to milý člověk"
"Jo, taky si to myslím." Ale bude lepší, když se o mé náklonnosti nedozví.
" Napadlo mě, že bychom si měli někam zajít, protože na centrále je vždycky taková nuda. Oni by byli nejradši, kdyby mě mohli zavřít do kanceláře za hory papírů, ale to se jim nepodaří. A můžeš mi tykat."
"No fajn Abiru, tak co si zajít třeba do nějaké restaurace? Tady, když člověk chce sníst něco trochu lepšího, než ty nechutnosti z malý kuchyňky, kde se stejně nic pořádnýho uvařit nedá a neumí vařit, musí do restaurace."
"Chápu a ty nějaké znáš? Ještě nikdy mě bratr nepustil se po centrále projít, protože jsem prý byla moc malá."
"Řekla bych, že to trochu přeháněl. No znám jich tu pár a některé jsou dokonce i slušné."
A tak jsme zbytek večera strávily chozením po restauracích a po ne příliš dlouhé době i po barech a tam jsem musela Abiru krotit nejvíc. Měla opravdu velký talent na to, dostávat se do problémů, protože jsem ji alespoň pětkrát musela tahat z malérů a ne ledajakých. Myslím, že si Mustang neváží své sestry, jak by měl, protože opravdu přitahovala pozornost.
Přemluvila jsem nakonec Abiru, aby nepila tolik, aby se opila, protože to by mě Mustang zabil, ne-li něco horšího, i když to šlo z tuha.
Byla půlnoc a byl právě čas, abychom se vrátili, protože i tak bude Mustang zuřit. Myslím, že to s tou sourozeneckou starostí přehání.
Za necelou půlhodinu jsme se bezpečně dostali domů, ačkoliv jsme se nevyhnuli problémům, jako například, že jsme to vzali zkratkou a tam narazily na partičku pouličních zlodějů, kteří se nás pokusili okrást, ale to se naštěstí díky mé nešikovnosti nestalo.
Když jsme přišli k domu Mustanga, kde měla Abiru na těch pár dní bydlet, tak mě poprosila, abych šla s ní, protože se jí motala hlava, přestože jsem se snažila dodržet limit pro toho, kdo s tím teprve začínal.
Tiše jsme procházely místnostmi, kterými jsme se měli bezpečně dostat až tam kde měla Abiru dočasný pokoj. Ale k naší smůle tam čekal Mustang a nevypadal nadšeně.
"Doufám, že víš, kolik je hodin."
"Jsem dospělá bratříčku."
"To nic nemění na tom, že......" nepokračoval, protože si všiml nervózně postávající Hany.
"Co ona tady dělá?" zeptal se podrážděně a přejížděl očima z jedné ženy na druhou.
"To je v pořádku, můžeš pokračovat ve svém proslovu: "To nic nemění na tom, že já jsem starší a má za tebe zodpovědnost a jestli sis to neuvědomila, je půlnoc a ty jsi už měla být dávno doma, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo?To ti asi nedošlo, když si se toulala po barech, viď?" , nemám pravdu?" Mustang se po ní nasupeně podíval. Teď to ví i Hana. Doufám, že je dostatečně opilá, že si zítra nebude nic pamatovat.
"Nemusíš se strachovat bratříčku, tady Hana už to ví."
"Tys jí to řekla?!"
"Ne plukovníku, já jsem si to zjistila osobně, ale jak jsem slíbila Abiru, tak to nikomu neřeknu." Mustang na ni jen šokovaně zíral, netušil, co má říct.
"Spokojený?" neřekl nic, jen odešel do svého pokoje a zabouchl za sebou dveře.
"Royi" zavolala na něj Abiru, ale nedostalo se jí žádné odezvy.
"Asi nemáme na výběr, musíme za ním. Jen doufám, že se tam nezamkl, nerada bych mu zase vyrazila dveře."
"Co myslíte tím "zase"?"
"Víš, můj bratr je trochu natvrdlý, a když se mu člověk pokusí něco vysvětlit, neposlouchá ho. Takže mu většinou ty dveře musím otevřít ručně" v tu chvíli z ní šel trochu strach.
"Aha." Došli jsme až k pokoji Mustanga a Abiru slušně zaklepala, ale na odezvu jsme uslyšely jen nevrlé:
"Nechoďte sem."
"Smůla bráško, už bys měl vědět, že já tě nikdy neposlechnu." A tak jsme vešly bez pozvání. To, co jsme viděly nám vyrazilo dech. Po všech stěnách byly nakresleny transmutační kruhy a nebyly jen tak ledajaké, byly to kruhy, které alchymisté používají pro lidskou transmutaci.
"Tak ty ses nepřestal ničit?!" zakřičela na něj Abiru a bouchla rozčileně do stolu. V očích se jí zračil hněv a starosti o bratra.
"Nehraj si na starší. Sice jsem všem napovídal, že jsi starší, ale to nic nemění na skutečnosti."
"Někdy to tak vypadá, že ty jsi fakt mladší, protože se někdy chováš, jak malej kluk."
"Nikdy nepochopíš, proč tohle dělám."
"Myslíš?! Taky jsem tam byla a vím o těch zvěrstvech, co nás tam nutili dělat, a ty mi tvrdíš, že tomu nerozumím?!"
"Taky jsem byla v Ishbalu a taky vím, co se tam dělo."
"Jak jsi tam mohla být, když ti tenkrát byly tři" poznamenal suše Mustang.
"No právě. Jednoho dne mě odvezli od rodiny a zavřeli mě na strašně dlouhou dobu do nějakýho auta a pak mě z něj vyndali na poušti, dali mi do ruky hodinky a zbraň a řekli: Jdi a zabíjej ty, co nemají uniformu. Netušila jsem, že to, co mi napovídali byla lež. Později jsem zjistila, že mě tam poslali kvůli tomuhle," povyhrnula jsem si rukáv u uniformy, kde jsem měla jeden z mnoha transmutačních kruhů na mém těle "tak prosím neříkejte, že ničemu nerozumím." Mustang i Abiru na ni vykuleně koukali.
"Teď mě prosím omluvte, protože je už dost hodin a já se chci ještě trochu prospat, tak nashledanou a uvidíme se dnes ráno." Uklonila jsem se a Abiru šla za mnou zamknout.
To byl opravdu náročný den. Jen doufám, že zítra bude vše v pořádku. Plukovník se nezdál v pořádku. V těchhle myšlenkách jsem došla domů a hned, jak jsem přišla, tak jsem padla na pohovku a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama